Kdy začít s resuscitací

Možná jste už slyšeli, že při poskytování první pomoci se má zkontrolovat tep. Ve skutečnosti je to ale jedna z nejčastějších chyb. Ve stresu totiž člověk často ucítí vlastní tep v konečcích prstů a myslí si, že nahmatává puls postiženého. Jenže ten může být už bez oběhu a místo okamžité resuscitace ztrácíme drahocenný čas. 

Proto se tep u laické první pomoci vůbec nekontroluje.

Pokud se stanete svědky kolapsu, sledujte jen dvě věci:

1. Reaguje postižený na oslovení nebo zatřesení?
   Pokud ne, je v bezvědomí.

2. Dýchá normálně?
   Buď jasně vidíte, že pravidelně dýchá jako zdravý člověk, nebo nedýchá. Pokud si nejste jistí, zda jde o normální dech, počítejte to vždy jako „nedýchá“.

A co dál?
Pokud jste svědky kolapsu postiženého, který nereaguje a nevyvíjí žádnou jinou spontánní aktivitu (s výjimkou „lapavých“ dechů),  okamžitě začněte resuscitaci. To znamená stlačovat hrudník přibližně 100× za minutu, tedy zhruba tempem „do rytmu písničky“ Stayin' Alive od Bee Gees nebo jejího coveru Hodina H od Marie Rottrové. 

Pamatujte: lepší je resuscitaci spustit i zbytečně, než ji nezačít, když je potřeba. Právě těchto pár prvních minut často rozhoduje o životě.